V LÁNECH

U nás se rozkecá vždycky úplně všechno. Zdejší tajnůstkáři a pokoutníci nemají vůbec snadný život. O dokonalou konspiraci se přitom pokoušeli mnozí, naposledy i účastníci proslavené povolební schůzky u presidenta…

Jeroným Tejc na místo temného určení pronikl na mopedu PizzaGoHome, vrátnému se prokázal falešnou objednávkou na „tři tlačenkové s extra cibulí“, a zpod helmy mu zastřeným hlasem popřál „příjemný zbytek sobotky a pikantní neděli“. Senátor Škromach na to šel od lesa. Přesněji… od lánské obory, v kostýmu březí muflonky. Kolem zámecké zdi se trpělivě popásal, dokud nenašel místo, jež šlo plavmým skokem nejsnáze překonat. Dvojice hejtmanů, vydávajících se za urgentní dekoratéry, pak pronesla šéfa své asociace na ramenou, zamotaného v koberci, jímž si zároveň kryli tvář.

Všechno by klaplo na jedničku, nebýt několika osudových chyb.

Po pár hodinách soustředěného piklení, pletichaření, spřádání podlých plánů (a vyslechnutí obvyklé sady bonmotů a anekdot hostitele), se čtveřice našich přátel spokojeně rozjela, rozešla a rozhopkala do tmy. Pokud Michal Hašek v dalších dnech tvrdil, že se žádné schůzky nezúčastnil, nijak zvlášť nelhal. Zůstal po celou dobu srolován v předsíni, a nikomu nechyběl. Pozornost vzbudil pouze u retrívra Darcyho, který podivnou hračku dostrkal až ke dveřím páníčkovy ložnice…

Vyhládlé ochrance se ovšem mezitím do telefonu místo pizzerie ohlásila hlasová schránka Jihomoravského kraje. To vzbudilo podezření. Dekoratérská pohotovost potvrdila, že v den voleb koberce nevydává, a žádný Zimola u ní nepracuje. Když místní hajný u brány odevzdal i podivný nález z krmelce – senátorskou průkazku, plastovou kačenku a třicet stříbrných, bylo na čase dát echo investigativním novinářům. Ti jinak než s echem nepracují. Vše tedy zákonitě prasklo a vzedmula se vlna pohoršení...

Bohuslav Sobotka si tak nyní užívá podporu veřejnosti, přízeň médií a respekt protivníků. Nic z toho zatím příliš neokusil, takže jde o zkušenost nebývalou, opojnou, až iniciační. Něco jako je první vyhraná rvačka na školním nádvoří, pozvání ‚toho mladýho‘ ke stolu štamgastů nebo ztráta panictví. V roli všeobecného oblíbence se mu zalíbilo natolik, že dle zasvěcených zdrojů nyní přemlouvá své nejbližší spolupracovníky, aby jej „co nejdřív zas nějak hnusně podrazili…“. 

Což ani nemusí. Lidový dvojdům je stále plný schopných a ochotných dobrovolníků, takže se předseda i občané ještě mají nač těšit.

KAMPAŇ PRO DOSPĚLÉ

Jak známo, ke každým volbám se dostavují v zásadě dva druhy lidí.

O prvním je škoda mluvit, protože jde převážně o nevzdělané, málo úspěšné, ohavně stárnoucí, nevkusně oblečené a celkově nesympatické jedince, přátele dávných pořádků. Často ze zaostalých vesnic a pralesních osad, vzdálených světelné roky od kavárny Slavia. Těm stačí nabídnout korálky, barevná sklíčka nebo buřt, a propuknou ihned v radostné křepčení jako děti. Když jim slíbíte třicet korun, stanou se vašimi oddanými otroky a víc už je nezajímá. Vůbec je netrápí, jakou paseku nadělá chybějící souhrn tak mizerných sumiček v rozpočtu, a hlavně v již rozjetých zakázkách pro sponzory vládních stran. Půllitr jim byl vždy milejší než vlastní zdraví. Pár drobných víc, než prosperita všech politických podnikatelů a skrytých akcionářů - soli naší země.

Kdo usiluje o vyšší cíle, jako je kupříkladu řízení státu, takových hlasů se přímo štítí!

A cílí raději na lepší polovinu občanů…

Ta má mnohem hlubší vědomosti, širší rozhled, nenechá se obloudit lacinými hesly a nastraženým lízátkem. Rozhoduje se rozumově, zodpovědně, dospěle. Je těžké ji oslovit, protože každou kampaň poměřuje s nedůvěrou a odstupem. Uspět můžete pouze s propracovanými tezemi, přesvědčivými argumenty… nebo naopak dokonalou pitomostí, která dá najevo, že nastal čas si intelektuálně zalumpačit. Objevit na chvíli třicetikorunového divocha v sobě.

ODS proto letos billboardy opatřila sadou krátkých, důmyslně kostrbatých rýmů, velebících pravici. Z výsledku těžko soudit, zda si na výpomoc přizvala zvlášť odvázaného kreativce, finalisty celostátní soutěže předškoláků ‚Veršík jedna báseň‘, nebo Daniela Landu v jeho nejskvělejší formě. Vychutnejte sami: „Prvňáčci i anglicky mluvící? Proto volím pravici.“ „Nechci komáry na špici, proto volím pravici.“ Nelze ovšem vyloučit, že se nápad vylíhl přímo v partajní centrále, kdy grémium (kafe v konvici / právě vařící) zase jednou dalo hlavy dohromady. Rýmotvorný potenciál slova pravice ještě zdaleka není vyčerpán, žhavý finiš kampaně tak snad oživí i výrazy „opice, kubice, slepice“ (při představování osobností) a „neštovice, příjice“ (až dojde na programový přínos strany). 
„Promiňte, kritici, dál volím pravici!“ vtírá se ODS, a volič své dospělé a vyzrálé „kiš, kiš“ nad urnou už v duchu dodá sám.

Štáb TOP09 se nedal zahanbit, oprášil svého maskota na mnoho použití, a dal mu ušít další z komických převleků. Stranu místo pankáče nově zastupuje agent 009 s povolením usínat. Berg. Schwarzen Berg. Podepřít, netřepat! Zatím zůstává v tajnosti, kdo se ujme role Bond girl. Úloha ženy vamp by jistě slušela místopředsedkyni Langšádlové. Případně by mohla zabodovat i zasloužilá vojanda Vlasta. Jisté je, že úkol je splněn – starý pán si opět uměl udělat legraci sám ze sebe… to je úžasné! Cílová skupina se plácá smíchy do kolen, připichuje placky, vylepuje plakátky, a vůbec jí nepřipadá zvláštní, jak moc se to podobá opovrhovanému radostnému křepčení bez důvodu.

Až přijde den D, dospělý volič za plentou přeměří okem ostříže místnost, a okamžitě odhadne, koho z přítomných by bylo ‚v zájmu republiky‘ nejlépe odprásknout. Možná sepne prsty do neviditelné pistolky a dopřeje si tiché, klukovské „pif-paf“. Jaká úleva!

PRESIDENTSKÁ VOLBA v2.0

Vysokou míru politické předvídavosti před jednáním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka projevily sněmovní uklízečky. Zatímco politologové toho dne jako vždy velmi sofistikovaným způsobem ozřejmili, že nevědí dohromady nic, ale i v ničem se dá dlouze nimrat, novináři a analytici svá tajná přání vydávali za chladný rozbor situace, úklidová četa v Parlamentu měla od počátku jasno - zabalit fidlátka všem a hned! Antabus se ale již vrátil ke správnému hrdlu, kondomy na povolané údy, a všichni tak mohou promýšlet rychlou a údernou kampaň...

Nejdále je v tomto směru TOP09, jak diskrétně potvrzuje Maxim C.Trouba z renomované PR agentury Shar-La-Taan:

"Cílíme v zásadě na dvě skupiny voličů. Jedna politice nerozumí, protože ji nezajímá, ta druhá ji sleduje pravidelně, a tak je v loji ještě víc…

Předně ale musíme všem nakukat, že se nacházejí v unikátní situaci. Na rozcestí, kdy je třeba vykročit správně, jinak se stane něco fakt strašnýho, děsivýho, co už nepůjde nikdy napravit. Musejí mít pocit, že ještě pravnuci jim jednou vyčtou, že v roce dva třináct nevolili nás. Na tuhletu hustou slovní vomáčku je dost dobrej Kalda. A není mu trapný ji zvopakovat třeba několikrát po sobě a bez voptání. Ten vám vystřihne tak pochmurnou vizi těžce zkoušený země, voplocený drátem, všude plno Rusáků, v ulicích se rojeji Zemanova invazní komanda, mráz přichází z Hradu, Mrázek ze záhrobí, prokurátoři a fízlové vláčeji nevinný demokraty po soudech… opozice potlačená, volby zrušený, tisk zjařmenej, zákaz zpěvu ...že to každym prostě votřese. A hned mu musí docvaknout - kdo nás před tímdlectim vochrání, ha? Kdo se tu pere za samý základy parlamentarismu, ať už u nás znamená cokoliv? Kdo je ta hráz, vzdorující smrdutýmu Zlu? Kdo má koule na to postavit plnou cisternu před Matyášovu bránu, no?!?

Tu prvou cílovku ale osloví spíš Karel, to už máme ozkoušený. V podstatě budeme pokračovat tam, kde jsme v lednu skončili. Karel je symbol. Ikona. Nemusí ani mluvit, každej si do něj už promítne to svý. Je to krteček, Masaryk a džambulka v jednom. Herci už jsou natěšený a sešikovaný. PEN klub ladí piáno. Hledáme jen správnej vizuál. Placka s čírem zafungovala bezvadně. 'Kníže a vicepremier proti systému', ty jo, to bylo fakt cool a nosný téma! Přijít k volbám víc maturantů a schizofreniků, měli jsme to v kapse. Ještě jsme ale nevytěžili zdaleka všechny atributy rebelskejch subkultur. Teď zvažujeme graffiti. Něco jako 'Noční sprejování s Karlem', kdy bychom počmárali pár souprav metra. Mladej Hudeček měl námitky, ale myslím, že ho zmáknem. Teď de vo to vykoumat údernej tag pro wrajtra jménem 'Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas'. Asi to bude prostě 'Gutten tag'. Pak je ve hře piercing. S probodnutým jazykem by se mu ale blbě rapovalo. Takže to bude asi pořádnej kruh do nosu nebo do vobočí. Zkusmo jsme Karlovi přiheftli víčka k čelu sešívačkou, a osvědčilo se to. Tak vostražitej výraz u něj nikdo nepamatuje. Další přišli s nápadem na tetování. Ale výrazný, něco jak má Rosenberg! Pro vizuál je vždycky blbý, když není vidět. Gazdík si třeba nad kostrč nechal udělat kérku s mapou Suché Lozi v měřítku 1:2. Ale stejně je to jak piha. Prostě nepoužitelný... Ale jsou i další varianty. Jednu jsme třeba pomenovali 'Karel je EMOkrat'.

Ale přeci ti nevykecám všechno... však brzo uvidíš."

Politická konkurence je ohledně svých plánů mnohem méně sdílná: 

"Pokud dokážeme přesvědčit potenciální voliče TOP09, že ze všeho nejvíc cool je vhodit do uren hlasovací lístek bez obálky, náš výsledek může být velmi dobrý."

ŽALOVÁNÍ ŽALOBCŮ

„Žalobci budou žalovanými a žalovaní budou žalobci.“ 

To není citace z Bible, která je podobně prorockými 'hláškami' přímo nadupaná, nýbrž z facebookového profilu Ivana Íčka Langera neblahé paměti, který tak prokázal, že na zákruty tuzemské politiky a soudnictví má správně nastavená tykadla i čuch, a vysokými školami, kuloáry a poslaneckou kantýnou se celá léta nepotloukal nadarmo. Už je to tady!

"Parta policejních plukovníků, prokurátorská junta" a "drzí justiční pučisté" dostávají co proto od všech vzorů chodící bezúhonnosti. A pochopitelně jejich obhájců. Prim tu ale hraje Petr Nečas, jenž poslední dobou přišel o moc, šestnáct z celkem třiadvaceti zbylých příznivců, i veškeré zábrany. Na počátku celé kauzy nasadil svou obvyklou 'vole-padni-fejs' a držel nervy na uzdě. Poté se snažil "vykřičet si" svůj výslech coby nezaujatého svědka, aby pak již dokonale vykřičený přiznal své velmi osobní zaujetí k hlavní vyšetřované: "S Janou Nagyovou máme spolu vztah. Je to pevný vztah a jednoznačně s ním počítám i do budoucnosti. A také za ní jednoznačně stojím," řekl Právu. Slůvko 'jednoznačně' si náramně oblíbil. Patrně má jeho mnohoznačně rozplizlé osobnosti dodat pevný tvar a zdání rasance. Asi jako vyhrnuté rukávy na dávném billboardu.

Svým vyjádřením však potvrdil i několik podstatných faktů, o nichž se dosud jen čile spekulovalo:

- krom pravidelného obelhávání voličů nemá problém balamutit ani své nejbližší

- zvěsti, že svou podřízenou štědře odměňoval nejen dle výkonů pracovních, jsou pravdivé

- nepřipadá mu na tom nic divného

- spíš než dějinný zápas o podobu demokracie, vedl boj o vybřednutí z nečekané sexuální abstinence

- přiznává až nepopiratelné, a předstírá při tom gesto chlapa

Navíc v takto zhuštěném trapnu nepociťuje žádný stud a raději udílí druhým lekce z mravů:

"Rozhodnutí Nejvyššího soudu jednoznačně potvrzují má slova, že se ze strany státního zastupitelství jedná o svévoli a vykonstruovaný proces. (...) Jsou-li pan Ištván a pan Bajger čestní muži, okamžitě rezignují na své funkce." Romeo si vyzvedl Julii z vazby, která byla "jednoznačně nátlakovým prostředkem státních zástupců."  a mocným hlasem dál nekompromisně obžalovává žalobce. Tak překotný vývoj z pozice mrtvého brouka k útočné hysterce musel (jednoznačně!) zaskočit i otrlé.

A tak už asi nikoho nepřekvapí, že novou "hybnou silou pravice" se chce stát Karel Schwarzenberg, jenž se dle zasvěcených zdrojů z TOP09 sám pohne zhruba třikrát denně...

UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

Redaktor: Naším prvním hostem je kandidátka na vůbec první premierku v historii země, paní Miroslava Němcová, která má za sebou podporu drtivé většiny poslanců, takže je i snem všech pravých demokratů. 

Sedí se vám dobře? Kafíčko chutnalo? Sluší vám to. Jsme vážně rádi, že jste tady… to je událost!

MN: Děkuji za váš komentář.

R: Připravena? Můžeme? Tak spusťte…

MN: Blablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablabla. Blablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablabla.

Blablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablabla.

Blablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablabla. 

A také blabla….Ještě musím dodat blablablablablablablablablablablablablablablablabla. 

Protože kdyby neblabla, tak by blabla.

R: Krásně jste to řekla. Nepřerušil jsem vás? Smím vás obtěžovat otázkou?

MN: Tou domluvenou?

R: Jak jinak…

MN: To jste mne trochu zaskočil, nicméně musím prohlásit rezolutní blablablablabla.

R: Nestihl jsem se zeptat, ale diváci kontext jistě pochopili… A i kdyby ne, tak je to fuk.

Ještě dejte Gottwalda, ten vám jde úžasně...

MN: Gottwald blablabla, Zeman blablabla, blabla48blabla puč. A to nesmíme připustit.

R: Krásně jste to řekla. Děkuji za rozhovor.

MN: Bla.

titulky běžící na liště... 

Miroslava Němcová exkluzivně pro ČT: 

Jsem plně připravena nést vládní odpovědnost.

Křehká demokracie je v ohrožení. 

Křesla v televizním studiu jsou ohromně pohodlná.

Redaktor: Ve druhé půli pořadu si posvítíme na nového rádobypremiéra Rusnoka. 

Už z geopoliticky laděných jmen našich hostů je zřejmé, kdo nás chce pevně ukotvit na Západě, 

a kdo nás vleče směrem ke Kremlu… Světlááá…

JR: Musí mi ty reflektory mířit přímo do očí?

R: Musí, chlapče… tady jsi v našívaší čété, ne na ňákym soukromym dejchánku v přítmí.

JR: Dobrý več…

R: Rusnoku, co si to dovoluješ?!?

JR: …večer všem. Vy mi tykáte?

R: To se ti jen zdá. Co si to sakra dovoluješ, sestavit vládu bez mandátu?

JR: Byl jsem pověřen panem presiden…

R: A tomu říkáš mandát, jo? My tu všichni až po vrátnýho volili Karla. A to rozhoduje!

JR: Ale přímá volba dopadla…

R: No ta dopadla! V tom se shodnem. Kořala na Hradě… Děs! Tak znovu. Není ti trapně?

JR: Proč by mi…

R: Otázky tu kladu já, tohle si nezvykej! Je ti jasný, že tohle je ústavní puč? Že máte nulovou důvěru ve Sněmovně? Že vám tohle prostě nemůže projít?

JR: No tak důvěra samotné Sněmovny také není zrovna…

R: Na to ti sere pes, co si myslej lidi...

JR: Krom toho naše podpora není nulová.

R: Ale vod samejch nul. Jako seš ty a celá ta tvoje vláda jakoževodborníků. Co máte za lubem? Udělá Zeman z hradní stráže milice? Můžeš vyloučit, že na naše koaliční poslance nepošleš armádu?!? Že nechystáš převrat?

JR: Nemůžu…

R: Tááák. A mám tě!!!

JR: Nemůžu, prosím, doříct alespoň jedinou větu?!?

R: Smůla. Náš čas vypršel. Možná u Moravce, když chytneš moment, kdy se nadechuje… 

Děkuji za pozornost, a to je pro dnešek všechno. Zůstaňte s námi…

titulky běžící na liště... 

Jiří Rusnok exkluzivně pro ČT: 

Vadí mi příliš jasná atmosféra. 

Současná Sněmovna stojí za pendrek. 

Nevylučuji zásah proti našim odpůrcům. Pendrekem.

LETNÍ KVIZ

Miroslav Kalousek je:

a) ryzí obránce českého parlamentarismu

b) nejlepší ministr financí rozvíjejících se ekonomik

c) přední bechyňský šavloznalec

Nejlepším přítelem Miroslava Kalouska je v těchto dnech:

a) pes

b) kniha

c) skartovačka

Miroslav Kalousek nejčastěji sní:

a) o chlastu

b) o hnědé teplákové soupravě a bábovce s pilníkem

c) o tom, že je Ištván vyštván

Miroslava Němcová by byla:

a) skvělá imitátorka Václava Klause 
b) skvělá předsedkyně vlády

c) skvělá biletářka ve strašidelném zámku

Petr Nečas je:

a) podivná figurka ovládaná kmotry

b) podivná figurka ovládaná chtíčem

c) prostě podivná figurka

Nejoblíbenější pohádkou Petra Nečase je:

a) O modré síťovce

b) Tak svět odplácí

c) O moulově sex-appealu

Petr Nečas nejčastěji sní:

a) o tom, že je Peter Nagy

b) o dalším parádním politickém 'dealu'

c) o tom, že jej jednou možná někdo někde zaměstná...

Tzv. peake [pík] je:

a) proslavená značka nástřešních korouhví

b) místopředsedkyně vlády pro boj s korupcí
b) fyzikální výraz pro vysokou kluznost

Karolína Peake nejčastěji sní:

a) o starém korytě

b) o novém korytě

c) o staronovém korytě

Volby proběhnou:

a) předčasně

b) včas

c) už dávno je pozdě

Hlavním volebním heslem ODS v příští kampani bude:

a) Nejsme jako my!

b) Bububu Řecko! Bububu komouši!

c) Alespoň 5%, prosíííííím…

Z celé současné vládní krize nejvíce získá:

a) paní Radka Nečasová

b) Miloš Zeman

c) Česká republika

Správné odpovědi zasílejte na adresu:

Úřad vlády České republiky
nábřeží Edvarda Beneše 4
Praha 1 - Malá Strana
PSČ 118 01

Vylosovaný vítěz získá volný vstup do pavilonu opic v ZOO Praha nebo na zasedání grémia TOP09 (dle vlastního výběru). 

K BUDOUCNOSTI sKARET

Premier Petr Nečas se na tiskové konferenci vyjádřil k ukončení provozu sKaret:

"Nejprve chci zdůraznit, že já osobně, i ODS, s tímto od počátku pochybným projektem máme společného jen to, že jsme jej podpořili a prohlasovali, takže za něj neneseme žádnou zodpovědnost.

Paní ministryně Müllerová měla za úkol na dnešním jednání vlády představit alternativní využití sKaret. Ovšem její návrh, aby jako identifikátor postupně zcela nahradily zastaralý občanský průkaz, nebo alespoň spolu s ním, pasem, a řidičským oprávněním tvořily jakési 'žertovné puzzle totožnosti', jsme většinou hlasů zamítli. Tak složitá skládanka by jen zdržovala veškeré úřední úkony. Mně samotnému trvalo řešení dvě a půl minuty, a to jsem, prosím, fyzik.

Dále představila možnost, že by si sKartu její držitelé od MPSV zcela dobrovolně odkoupili jako upomínkový předmět, jinak jim už nebude poskytnuta žádná další podpora. Což nám připadá férové, takže o tom budeme dále uvažovat. Ve hře je i myšlenka kolegy Kalouska, totiž sKarta jako žeton do nových videoloterijních terminálů. Případně jako vstupenka do zpoplatněného slosování 'Veselá socka' s řadou věcných výher... kdy tou hlavní by bylo 5kg dalších sKaret. Námitku paní Hanákové, že 'je třeba pokračovat beze změn, a jen přenastavit a správně zprocesovat dosud chybně zprocesované procesy', nebereme na zřetel. Ostatně, jako zatím žádnou z jejích námitek... Závěrečnou variantu kolegyně Müllerové, že 'si mám tedy všechny sKarty strčit někam', rovněž beru s rezervou. Jednak už byla poněkud excitovaná, a hlavně by podobnou nabídku mělo jako první obdržet grémium TOP09 a také generální ředitel České spořitelny.

Jednáním v tomto duchu ji dnes kabinet pověřil, netroufám si však odhadnout, jak bude úspěšné... 

Když ale na celý problém nahlédneme věcně, nikoliv škarohlídsky, najdeme i mnohá pozitiva. Strana i vláda si znovu ověřily, co všechno občané snesou, aniž by se kýmkoliv nechali lacině vlákat na náměstí. Musím tu veřejně ocenit jejich státotvorný klid. Dokonce jsme se mohli opřít o značné množství těch, kteří naše nápady doposud obhajují, a to někdy i zdarma a ve svém volném čase. Mnozí v šikaně sociálně slabších dokonce našli jisté zalíbení, což nám do příštích voleb dává naději na solidní výsledek. Především se nám však podařilo názorně doložit naši hlavní... a vlastně jedinou... myšlenku, že 'stát je mizerný hospodář' - zvlášť, pokud je za tím účelem veden. Děkuji za pozornost."

Ludmila Müllerová přes dočasný neúspěch také neklesá na mysli:

"sKaret je škoda, byl to báječný projekt. Jarda to měl prokoumaný... Ale už jsme s kolegy v TOP09 rozpracovali koncept nové zKarty a nKarty. 'Karta zemřelého' by měla zamezit nadužívání služeb v pohřebnictví. Vyjde o něco dráž než plastová sKarta, protože materiál bude muset odolat vysokému žáru i tlení. Ale vyplatí se to. Určitě...", říká přesvědčivě. "Teď promýšlíme způsoby jejího osobního převzetí, ale věřím, že tuto technikálii brzy vyřešíme."

Nová 'Karta novorozence' by naproti tomu měla být ohebná a hygienicky nezávadná, aby šla dobře žužlat. K jejímu smyslu se zatím Müllerová nechce blíže vyjadřovat s tím, že "...nějaký už se najde." Později upřesňuje: "Musí se najít. Šiška nedávno sám se sebou podepsal nevypověditelné IT smlouvy na provozování nKarty do roku 2150. Jsou pro nás neuvěřitelně výhodné a naprosto transparentní - ukazoval mi je. Jsou tištěné na pauzák... V elektronizaci státní správy je naše budoucnost."

I JÁ

"I já jsem thatcherista", pravil kožený Václav.
"I já jsem thatcherista", nedal se zahanbit sulcový Petr.
"I já jsem thatcheristka!", volala blátivá Karolína.
Nastalo veliké trumfování, kdo že se vroucněji projeveným obdivem k železné vládkyni stane u nás železnější.

"To asi i já budu thatcherista", pomyslel si pražský krysařík, a s výrazem rotvajlera důkladně obechcal nároží Domu odborových svazů...

MINISTR PICEK

U příležitosti jmenování nového ministra obrany jsme požádali o rozhovor předsedy koaličních stran...

Dosud jste byl vedením úřadu pověřen Vy. Jak hledání jeho nového šéfa vlastně probíhalo?

Petr Nečas: Nešlo o hledání v pravém slova smyslu. Ostatně, na chaos či bezvládí na rozhodujících místech už jsme zvyklí, a kdo není, ten si rychle zvykne. Umění nechat problémy vyhnívat, až nikomu nepřijdou nijak divné, to je jedna z mých nejsilnějších stránek... Hned po pravdomluvnosti.
Není ale jmenování nestraníka ukázkou jisté personální nouze? Chyběli straničtí kandidáti?
Objevili se. Ale většinou chtěli, abych při ministerstvu raději založil nějakou dozorčí radu čehokoliv nebo alespoň sbor poradců sboru poradců. Prý by to byl hned jinačí flek...
Takže opravdu žádný vážný zájemce z ODS?
Ale ano, třeba kolega Vidím. Ten mi kolikrát volal i po půlnoci, a sliboval mi za nominaci svou sbírku cínových vojáčků. Ale já jsem proti politické korupci. Navíc, představte si, že se někdo do telefonu hlásí: Vidím, slyším, přepínám... - to by ve štábu neměl žádnou autoritu.

Pochopil to nakonec. Ale s brekem.
Původně jste prohlašoval, že na ministrovi musí existovat koaliční shoda... jak jste jí dosáhl?
Jako vždy - vyváženým přístupem... jednoho ukecám do usnutí a s tou druhou se prakticky nebavím.

Neohrozí to opět kabinet? Neodejde Karolina Peake z koalice?
(hurónský smích) Něco vám prozradím - chtěl jsem se na vládě vsadit, že se tak rozhodně nestane. Ale nikdo nebyl ochoten jít do protisázky. Dokonce ani ona sama ne. Prý je kurz sto tisíc ku jedné příliš riskantní...

---
Proč jste změnil názor, a nakonec přistoupil na Nečasův návrh?

Karel Schwarzenberg: Ale ten Prcek, von není zas tak blbej kandidát, jak se zdál zprvu býti. Doporučila mi jej i Parkanová, to jest naše stranická armádní expertka, vzatá ne toliko na slovo.
Dříve jste uvedl, že "bychom byli jako Guatemala, kde je generál ministrem obrany"...

No, Kalousek mi tuhle zas ukázal ty svoje ekonomický čísílka, a musím se poněkud opraviti - ta Guatemala není tak špatný místo k žití. Eště jí možná budeme brzy záviděti. Generál negenerál.

---
Jednal s vámi premier na Ká devítce nebo na vládě o obsazení ministerstva?

Karolina Peake: Nijak zvlášť.
Jak si to máme vyložit?
Obvykle cosi ministrovi zahraničí dlouze šušká do ucha, a pokaždé, když se jen nadechnu já, zavrčí: Sklapni! Přesto je třeba uznat, že se snažil o určité kompromisy...
Jaké konkrétně?

Například navrhnul, že by generál Picek mohl být ve vládních materiálech uváděn jako Peacek. To ale pro mě není dostatečné. Mně jde totiž o principy. A jméno Karolín už přijmout nechtěl. Takže to padlo a náš zásadní nesouhlas trvá.
Byla jste razantně proti tomuto jmenování, přesto se tak stalo. Není to známka mizivé autority, kterou ve vládě máte?

To není pravda, co říkáte s tou autoritou. Dosud máme na zasedání ve Strakově akademii přístup, i když zadním vchodem. A občas tam i politicky promluvím. Pravda, musím při tom napodobit intonaci kolegyně Müllerové, a když se vše provalí, slovo mi zase vezmou...
Proč vlastně zůstáváte nadále součástí kabinetu?
Víte, už jsem to říkala tisíckrát, a tak to mám dobře naučené - Koaliční projekt má smysl! To je věta, kterou si často opakujeme i na zasedání LiDem. My tam vlastně neříkáme nic jiného. Rozložíme před sebe doklady o svých hypotékách a půjčkách, a tiše opakujeme tuto magickou formuli. Postupně zvyšujeme hlas až ke skandování z plných plic. Je to seance svého druhu. Odcházíme vždy ohromně duchovně posíleni a už se těšíme na tu další.
Není to potupná pozice?

Já bych vám odpověděla prastarým příslovím, které jsem si právě vymyslela:
I onuce mají svůj význam, když si je neberete na ples.

(* kráceno 25.3.2013. Díky PK za upozornění na chybu v textu.)

OFICIÁLNÍ PORTRÉT

Tým nastupujícího presidenta Miloše Zemana zveřejnil jeho oficiální portrét.

Fotografie bourá zavedené tradice, kdy z hlavy státu bývá patrná pouze hlava bez státu.

Zeman k ní přidal i ruce. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat...

Veřejnoprávní televize informovala příkladně vyváženě, srovnáním tvaru, rozměru a pěstěnosti rukou všech dosavadních presidentů. Komerční stanice doplnily momentky zvířátek s podobně propletenýma tlapkama.

Štáb poraženého knížete Schwarzenberga vydal prohlášení: "Nejde vůbec o aristokratické gesto. Krom toho, tradice lze u nás bourat pouze čírem." Režisér Menzel soudí, že v takovéto pokorné, až pokořené pozici se může nechat zvěčnit pouze "zbabělý potomek nevolníka". Výtvarník David Černý utrousil, že "jednoho zmetka nahradí jen jeho dvojče", vedle stojící ekonom Sedláček bohužel už nebyl schopen souvislé dikce, ač měl očividně také cosi na srdci.

Třeboňští gymnazisté proti Zemanově zpupnému portrétu vyhlásili zničující hladovku od začátku vyučování až do velké přestávky. Navíc výslovně pohrozili: "pokud bude viset ve třídě, přesuneme celoškolní soutěž 'Kdo vejš?' ze záchodků přímo za katedru!" Jejich neformální vůdce Mahátma Heller ujistil přítomné novináře: "Nedáme se zlomit a vytrváme! Kdo vejš - když ne my? Kam - když ne tam?".

Předseda ČSSD Sobotka poznamenal: "Přestože na fotografii pravice zřetelně drtí levici, chci věřit, že příští president bude nadstranický..."  Místopředseda a neúspěšný kandidát, Jiří Dienstbier bojovně tvrdí: "Po fiasku s akcí Čisté ruce chtěl bývalý premier, jehož nejbližší okolí je zapleteno do mafiánských struktur, všem demonstrovat čistotu svých rukou. Přitom mu je Šlouf v atelieru půl hodiny drhnul solvinou...".

Shantanu Narayen, šéf společnosti Adobe, na zaslaný dotaz reaguje stroze: "Photoshop je mocný!".

"Já v tom vidím výzvu k soudržnosti", říká dojatě Marie Benešová.

"Já v tom vidím výzvu k soudružnosti", poopravuje ji neostalinista Grebeníček.

"Milošovy semknuté prsty, to jsou Svatoplukovy pruty", doplňuje je senátor Škromach, usměje se na kameru a posílá sluníčkové pozdravy všem facebookovým přátelům.

Vicekancléř současného presidenta Petr Hájek v Zemanově póze ovšem vidí tajné zednářské znamení, jež značí "Úkol splněn!", což dotvrzuje poukazem na mírný úšklebek, a ďábelský svit v jeho očích. "Jde jen o studiové lampy", brání se fotograf Slavík, nicméně Hájek již začal psát opus s názvem "Antikrist II". Sám Václav Klaus Zemanův portrét překvapivě označil za "neportrét".

Kardinál Duka je smířlivější: "Sálá z něj lidskost. Ty ruce mi připadají téměř sepjaté. Je dobré, v dnešní době poukazovat na naše křesťanské kořeny a hodnoty. Věřím, že církevní majetky jsou tímto v suchu."

SLÁVA VÍTĚZŮ, ČEST PORAŽENÝCH

S tou slávou tedy opatrně. Miloš Zeman není žádným velkým a zářivým vítězstvím. Ale není ani národní tragédií, jak nám je (a ještě dlouho bude) různými psavými nadšenci i placenými publicisty namlouváno. Hlavní dobrou zprávou uplynulého víkendu je, že začínáme být vůči takovému křivení skutečnosti ostražití a vcelku odolní. A že faleš přestává působit, pokud je falšování až příliš. Pokud je náhradní realita budována s mimořádným nevkusem.

Schwarzenbergův štáb ve svém agitačním tažení mnohokrát předvedl nechtěnou komiku. Vnucoval okolí názory, jejichž chatrnost byla očividná. Dopouštěl se myšlenek, jejichž svérázná logika je založena na protimluvech. Dle ní se například lokajská povaha vyznačuje tím, že její vlastník před knížecím titulem nepadá okamžitě do mdlob. A každý zodpovědný chuďas u voleb pochopitelně upřednostňuje toho, kdo mu k chudobě dopomohl.

Ostatně... už vizuál konzervativního pankáče Karla nedává smysl - místopředsedu vlády, pevně usazeného v pohodlí systému, těžko vydávat za rebela. Letitého tuláka po partajích za čerstvý a svěží vítr. Ministra a šéfa strany za bytost víceméně apolitickou. Někoho, kdo mnohokrát porušil slovo, za vzor noblesy a charakteru.

Stejně tak autoportrét Karlova podporovatele - přemýšlivého individualisty - utrpí, když se přetaví v nadšeného plackonoše, jenž cítí potřebu svou samostatnost úsudku a nonkonformitu vyjádřit žlutou značkou na klopě kabátu. Správné přesvědčení si navzájem neustále utvrzovat „lajkováním“ stránek se souvěrci. A dávat si dobrý pozor, aby náhodou nevyčníval něčím, co v dané komunitě není právě v módě.

Je po boji.

Oč více si Schwarzenbergův volič přikrášlil svého favorita i sám sebe, o to větší zlost nyní prožívá, a o to více fňukání a obviňování si od něj užijeme. Sebeklam nositelů slušnosti a dobra, které prý podlehlo sprostotě a zákeřnosti, se jen znásobil.

Přijmout porážku se ctí mnozí „šlechtici ducha“ zkrátka neumějí.

Raději se budou dál rozhořčovat nad tím, s jak odpornou, a sobě nehodnou lůzou musejí sdílet zemi.
A stáhnou si zbrusu novou placku, aby se z toho tupého davu jasně vyčlenili.

BOŽÍ RUKA

Pamětníci dob normalizačního Prognostického ústavu občas dávají k dobru historku o tom, jak v roce 1986 prožívali závěr fotbalového mistrovství světa, a zejména uznanou (ač neregulérní) Maradonovu trefu v utkání proti Anglii. Ojedinělým obhájcem tzv. "Boží ruky" a platnosti gólu byl prý mezi nimi inženýr Václav Klaus. Snad mu už tehdy Diegovo bleskurychlé máchnutí do míče připomenulo hbitou a neviditelnou ruku trhu... Ale mnohem spíš šlo o názornou ukázku jeho způsobu uvažování a osobnostní výbavy. Životního přístupu.

Klaus - sportovec totiž vždy vyznával zásadu, že rozhodčí je jen chybující a omylnou součástí hry, a s jeho nepozorností tedy může, ba musí, správný hráč počítat. Když faulovat, tak skrytě. Když někoho nakopnout, tak pouze v nepřehledné skrumáži. Když hrát rukou, tak jen pokud je sudí právě otočen zády nebo je dostatečně daleko. Zkrátka... podraz jako nedílný prvek taktiky.

Není divu, že Klaus - politik později postupoval obdobně, vzdor tomu, jak rád používá větičku "hrajme, prosím, fér...". Nechuť k jasným pravidlům zplodila hned zkraje divokou privatizaci, a provází většinu kroků současného presidenta dodnes. Drobnými úskoky umí obratně rozeštvávat tým soupeře, a útočí tak obvykle do děravé obrany. Vychytralost, s níž kupříkladu nachází mezery v Ústavě a přisvojuje si pozice, o nichž pravidla mlčí, je rovněž známá. Kdyby jej chtěl přeci někdo umravnit (v tomto případě Ústavní soud), svému věrnému fanouškovskému kotli alespoň nepokrytě naznačí, že rozhodčí je vůl. Přeregulovanost, jež dusí všechny svobodomyslné příznivce volného stylu, je i hlavním tématem všech jeho řečnění. Snad jediná pravidla, jež u Klause nebudí nechuť a nevoli, jsou ta, která určuje on sám.

Amnestie je v tomto vrcholným kouskem na rozloučenou. Bučení domácího publika si užívá. Svou boží rukou nyní přepsal pravidla, a jako nejvyšší sudí zároveň odpustil faulujícím jejich prohřešky.

Ne že by je neviděl. Ale už jaksi z podstaty svého já má pro ně pochopení...

Jen by příště neměly být tak okaté a snadno odhalitelné.

Mnozí nepochybně dostanou druhou šanci...

REKLAMA NA PRESIDENTA

Televizní divák je po adventní smršti reklamních bloků, tu a tam vkusně přerušených úryvkem pohádky či několika takty duchovní hudby, podroben zcela novému zážitku. Vlnu slev a výprodejů doplnila nabídka jiného druhu – reklama na presidenta...

Spoty s tímto dlouho očekávaným zbožím se od těch běžných příliš neliší.

Přesto (a možná i proto) je zajímavé si je pozorně prohlédnout.

Mohou lecos naznačit o aktérech, a jejich přístupu k sebevyjádření. Ukáží jasně, kdo si mohl dovolit profesionální tým filmařů (ostřílených z kampaní na bezva žvýkačky a vychytralé telefony), kdo sehnal dostatek podpůrných celebrit, a kdo si jako bytostný sólista ve vyměřeném čase raději dopřeje státnický monolog. Kdo se nepřetvařuje, a kdo se schovává za vyumělkované triky a pózy.

Vtipností a nápadem jistě zaujme Vladimír Franz. Ten se nepokouší o hluboké myšlenky, mlčí, občas se potutelně usměje, a vsází čistě na svou vizuální výraznost. Kdyby šlo o volbu mobilního operátora nebo leteckého přepravce, možná by stálo za to služeb onoho podivuhodně modrého chlapíka využít...

---

Klip Zuzany Roithové má také švih, a v pasáži kreslené grotesky je až mrazivě přesný. Což poněkud kontrastuje s mravokárnými promluvami jí samotné. Závěrečný vzkaz:  "Nekrást! Nelhat! Pracovat!" trochu připomíná známý rodičovský příkaz "Pomodlit, vyčůrat a spát!". Ano, mami.

---

I rozjuchaní stoupenci knížecí milosti by očividně rádi tasili humor, nebo alespoň veselou zkratku. Jdou tak vstříc poučkám, že zákazník slyší zejména na holé věty, a už jen známá tvář dokáže prodat lecjaký šunt. A tak tu jde o řetězení  tzv. „hlášek“. To aby bylo každému zřejmé, že nejstarší z uchazečů o Hrad je duchem stále mladý, přeposílatelný, a sociální sítě mu svědčí. Jen přítomnost Petra Čtvrtníčka diváka trochu znejistí, zda je Karlova kampaň vůbec míněna vážně.

---

Jiří Dienstbier se rovněž opírá o osobnosti. Osobnosti, které ve většině nemají zkreslené představy o všedních problémech řadového tuzemce. Kandidát ale působí dojmem, jako by si účinkování v reklamě na sebe sama chtěl oddrmolit a odbýt co nejrychleji... říkejme tomu sympatická úspornost.

---

Průzkumový favorit Jan Fischer si svůj herecký part naopak užívá, a vyráží mezi lid. Tu sděluje vize, tam udílí pokyny, jiným dává dobré rady, vede celé týmy odborníků... spojuje, usmiřuje, řeší. Hlavně při tom všem ale zběsile máchá rukama, aby z jeho gest byla znát ráznost, která jinak sulcovité, různými režimy a okolnostmi vláčené povaze není zrovna vlastní. Třeba se alespoň její iluzi povede navodit...   

---

Táňu Fischerovou doporučují názory neznámých, bezejmenných lidí. V kontextu její činnosti pro občanský sektor to působí věrohodně a přiměřeně, zároveň se jí to může ošklivě vymstít. Ztotožnit se s bezejmennými bývá pro ostatní bezejmenné obvykle problém... 

---

Miloš Zeman se spolehnul na služby režiséra Renče, osvědčeného autora politického kýče a nenáročné "retro" zábavy. Výsledek spojuje oba žánry, a tak se důchodce Zeman něžně laská s vysočinskými stromy a trousí přitom ostré bonmoty. Hlavní poselství "smrdím tu už dost dlouho, abyste si zvykli" však může na cílovou skupinu hledačů jistot nečekaně zapůsobit. Řemeslně dobré.  

---

Jana BuBušíková se drží svých osvědčených postupů a pouze straší… Ohrožením hranic, ohrožením naší státnosti, národa, tradicí… a především varuje před sídlem pozemského inferna – Bruselem. Tato suverénní (a za všech okolností neposlušná!) holka nás prý před ním ochrání. Narodit se jen o něco dříve, k Mnichovské dohodě by nikdy nedošlo... Škoda.

---

Uspávač hadů Přemysl Sobotka se téměř po celou dobu snaží okolí přesvědčit, že je stejný kabrňák jako jeho táta. Do ČT nejspíš omylem uniklo homevideo, určené pro nejbližší rodinu...

ŠKATULE SE HEJBNOU...

…a není míněna jen Karolína Peake, pravděpodobná budoucí velitelka naší obrany (a nynější bojovnice s korupcí, jejíž místo lze zrušit, aniž by to kdo zaznamenal). V plánu jsou i dalekosáhlejší změny, včetně přeskupování, rušení a slučování celých resortů. „Superministerstvo, řízené superministrem“, to zní přímo zlověstně, pokud se takový nápad line z rozpočtově odpovědných superhlav… člověk až trne, o jaké částky tímto úsporným opatřením opět vzrostou náklady, kolik přibude úředníků, a kolik nových IT systémů bude nutno transparentně pořídit…
Ale to je nejistá hudba budoucnosti (a snad i malá pomsta příštímu vítězi voleb).

Ovšem záměny figur a směny křesel již probíhají, a to prakticky neustále.

Někdo by řekl, že se jedná o jasný důkaz dokonalé bezradnosti, a chybějící koncepce vládnutí. Jiný by suše vysvětlil, že erární žlaby jsou do koaliční tlačenice zkrátka malé, a tak je třeba se u nich alespoň rychle střídat. Další by tu dokonce mohl vycítit skryté účtování s hlavou státu, jíž se mstivý premier snaží znepříjemnit přednáškovou turistiku v samotném závěru, a nutí ji k domácímu vězení skrze nepřetržité přijímání demisí.

Ale pravda je úplně jiná, a motivace Petra Nečase čisté, jako je on sám. 

Jde totiž osobním příkladem v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti.

Jeho rekvalifikační kurs „I ty můžeš být ministrem!“ má během pouhých pár měsíců nakročeno ke třetí desítce zájemců, jimž pomohl ze sociálního vyloučení a vtáhl je zpět mezi lidi, k (placené) veřejné službě. Díky ní získali ztracenou sebedůvěru, jíž vysoká funkce spolehlivě dodává. Dříve jen polehávali s lahváčem na gauči, a týrali se pocity nepotřebnosti. Nyní se proháněji v limuzínách a rozhodují o nepotřebnosti druhých. Zkrátka - strhující životní příběhy…!

Na závěr lidumil Nečas vyplácí absolventům ze své kapsy velkorysé odstupné, vřele se s nimi loučí, děkuje za kus odvedené práce, a poohlíží se po nových adeptech…

Má však přísné podmínky.

Tou nejzákladnější je, že uchazeč musí být nepopsaný list. Pouze člověk vržený do úplně neznámého prostředí totiž umí předvést, co v něm doopravdy je. A tak Nečas – personalista při vstupním pohovoru několika důmyslně položenými dotazy ověří, zda si kandidát o svém působišti přeci jen nějaké povědomí pokoutně nevytvořil. Až když sezná, že má před sebou nemehlo naprosté, spokojeně jej přijme do svého týmu. Všichni přeci víme, co dokáže napáchat nadmíra odbornosti, vedoucí kolikrát až k 'fachidiocii'. Teprve hlava dokonale prázdná je s to na letité, zdánlivě neřešitelné problémy nahlédnout novýma, nezatíženýma očima, a rychle jim přijít na kloub. Vyhmátnout podstatu. Jen člověk bez znalosti vnitřní stavby systému umí odebírat z jeho základů libovolné části bez větších zábran.

A o rychlá, tvrdá - a nejlépe nevratná - rozhodnutí  jde dnes především.

Abychom někteří měli i zítra síťovky plné…

Tak, Karol, tfuj-tfuj-tfuj, a drž se!

REFLEXE REFLEXU

Týdeník Reflex se mění.

Z cíleně provokativní tiskoviny, která se vůči vybraným politikům vymezuje nevybíravě, podpásově a formou i obsahem často za hranou bulváru, stává se nově hlasatelem slušnosti a konstruktivní kritiky. Nelítostně nastavuje zrcadlo přízemní sprostotě.

Co taky jiného, změnila se totiž doba a podmínky. Třídní nepřítel se krčí v opozici, Rath bručí v cele, hanění odborů příliš netáhne, naše současnost je bezchybně modrá, nekonečné sondy do nitra tělesných a duševních pochodů JXD musejí otravovat snad už i tiskaře (ne tak čtenáře), a fotografie Jana Šibíka zůstávají perličkami na dně poloprázdného septiku, v němž se málokomu chce brodit. V takové chvíli není témat nazbyt a přízemní sprostota se lépe tepe, než využívá...

Čerstvý záchvat mravokárnosti v kanceláři Reflexu propukl po zveřejnění soukromých telefonních čísel ústavních činitelů skupinou Ztohoven v rámci výstavy v galerii DOX. Mobil, jenž je součástí instalace, umožňuje odeslání SMS přímo z místa... a je patřičně využíván.

"Mě děsí a fascinuje jednání lidí, kteří politikům napsali.", čílí se (zděšeně fascinovaná) redaktorka Reflexu. Další autor pochybuje o umělecké stránce celé akce, a s téměř veřejnoprávní vyvážeností udává též kontakt na výtvarníky...

Samozřejmě se nikomu nesluší psát "chcípni hajzle!", ač je to v případě ministra financí slovní zásoba, které adresát nejsnáze porozumí. Agresivní tón odeslaných zpráv je jistě znepokojivý, a vypovídá o vyhrocených náladách ve společnosti.

Časopis Reflex jim ovšem dříve milerád vycházel vstříc, zejména za vlády ztělesněného zla a papalášství, Jiřího Paroubka. Ten byl častým terčem koláží na titulní stránce a nelichotivým hrdinou komiksu snad v každém vydání. Mimochodem, bylo tu rovněž zveřejněno jeho telefonní číslo (a kreslířem vzkázáno, ať vše bere s humorem). V politických komentářích byl téměř vědecky definován "antiparoubkismus", a list se celkem neskrývaně radoval z útoků na předvolební mítinky sociální demokracie. Hozené vejce se v něm stalo symbolem statečného občanského postoje. Socialistům byl tehdy opět doporučen nadhled, případně sebezpyt, protože - řečeno s jedním z titulků - jen sklízejí vlastní hnus. Právě tento článek z května 2010 začíná větou: "Jiří Paroubek se diví, že na předvolebním mítinku ČSSD někdo vytáhl transparent, jenž z něj dělá prvního zastřeleného prezidenta ČR. Přitom by se spíš měl divit, metaforicky řečeno, že dávno není prvním zastřeleným šéfem ČSSD."

Otázka potom zní: je skutečně nebezpečnějším fanatikem pisatel zprávy "chcípni hajzle!", jenž se pod taková slova stydí podepsat, než novinář, který rovnocenné sdělení zaobalí do bonmotu, a publikuje jej pod jménem Petr Holec?

ZA ŠTÍTEM

Když se demagog ocitne v úzkých, ztrácí glanc a půdu pod nohama, hledá obvykle pevný bod, o nějž se znovu opřít. Oblíbeným východem z nouze se v tu chvíli stává "zaštítění". Hledání úkrytu za štítem velkého jména.

I velmi pochybná osoba viditelně sílí, vyzbrojena nezpochybnitelnou osobností...

Pokud se přesvědčivě a v pravý okamžik přihlásí k velikánovi, před svým soupeřem a okolím rovněž povyroste. A jakmile se podaří vzbudit dojem, že se jedná přímo o mravní a myšlenkové pouto s velikánem, má demagog v podstatě vyhráno. Při troše cviku a výřečnosti podomního prodejce mu tak může podsouvat své vlastní utkvělosti. Tvrdit s jistotou převtělené duše, co by Autorita soudila o jevech a událostech, o nichž se jí zaživa ani nesnilo. Zpozdilejšímu obecenstvu se pak může zdát, že právě naslouchá kázání Jana Husa, státnické promluvě Masaryka, nebo břitkým poznámkám Karla Kryla.

Zaštítění ale neslouží jen k odrážení ran.

Lze jím i zaútočit, a dobře uchopeným štítem se dá protivník doslova umlátit.

Své o tom ví například Milada Horáková, ač by se patrně od mnoha zaštítěných jen štítivě odtáhla. Byla už použita a přežvýkána tolika uslintanými ústy, že člověk musí želet i jejího posmrtného osudu.

Zatím posledním a výmluvným příkladem cizopasení na jménech, se stala demonstrace proti složení krajské vlády ve Zlíně. Nepříliš početní zaříkávači komunismu si na své štíty vlepili baťovské tradice, aby si tím bezpracně dodali na váze a síle. K tomu ironická hesla o Gottwaldovu a halasné budovatelské písně z reproduktorů.

Tomáš Baťa byl přitom budovatelem v nejlepším slova smyslu. Začal od nuly (spíše však od minusu), a zpočátku byl sám sobě ředitelem i dělníkem. Snad proto měl své řadové zaměstnance v úctě i později, už jako šéf obřího impéria, a jejich přísně dané povinnosti vyvažoval právy a zajištěním všech potřeb. Své "lidské zdroje" nehodlal (oproti dnešním zvykům) do mrtě vytěžit, po použití opustit a vyměnit za jiné - levnější, zoufalejší a poddajnější... Prorazil díky dřině, činorodosti a odvaze riskovat. Pozici si pak upevnil uvážlivými a promyšlenými kroky. Odpovědností vůči místu a člověku. Byl tvůrcem skutečných a potřebných hodnot, nezbohatl přeprodejem zbytných, fiktivních čísel ve finančních zastavárnách. Proto je dodnes vzorem toho, co doopravdy představuje sousloví "zasloužený zisk".

Koho z posmutnělé nabídky místních šíbrů by Baťa před měsícem volil, zřejmě vědí jen účastníci protestu. Možná také mají jasno v tom, co by říkal poloprázdné a chátrající fabrice v dlouhodobé péči nekomunistických správců. Ale z jeho projevů a písemných záznamů mohou i ostatní domýšlet, jak by asi hodnotil nynější podnikavce v kostýmech podnikatelů...