ŠKATULE SE HEJBNOU...

…a není míněna jen Karolína Peake, pravděpodobná budoucí velitelka naší obrany (a nynější bojovnice s korupcí, jejíž místo lze zrušit, aniž by to kdo zaznamenal). V plánu jsou i dalekosáhlejší změny, včetně přeskupování, rušení a slučování celých resortů. „Superministerstvo, řízené superministrem“, to zní přímo zlověstně, pokud se takový nápad line z rozpočtově odpovědných superhlav… člověk až trne, o jaké částky tímto úsporným opatřením opět vzrostou náklady, kolik přibude úředníků, a kolik nových IT systémů bude nutno transparentně pořídit…
Ale to je nejistá hudba budoucnosti (a snad i malá pomsta příštímu vítězi voleb).

Ovšem záměny figur a směny křesel již probíhají, a to prakticky neustále.

Někdo by řekl, že se jedná o jasný důkaz dokonalé bezradnosti, a chybějící koncepce vládnutí. Jiný by suše vysvětlil, že erární žlaby jsou do koaliční tlačenice zkrátka malé, a tak je třeba se u nich alespoň rychle střídat. Další by tu dokonce mohl vycítit skryté účtování s hlavou státu, jíž se mstivý premier snaží znepříjemnit přednáškovou turistiku v samotném závěru, a nutí ji k domácímu vězení skrze nepřetržité přijímání demisí.

Ale pravda je úplně jiná, a motivace Petra Nečase čisté, jako je on sám. 

Jde totiž osobním příkladem v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti.

Jeho rekvalifikační kurs „I ty můžeš být ministrem!“ má během pouhých pár měsíců nakročeno ke třetí desítce zájemců, jimž pomohl ze sociálního vyloučení a vtáhl je zpět mezi lidi, k (placené) veřejné službě. Díky ní získali ztracenou sebedůvěru, jíž vysoká funkce spolehlivě dodává. Dříve jen polehávali s lahváčem na gauči, a týrali se pocity nepotřebnosti. Nyní se proháněji v limuzínách a rozhodují o nepotřebnosti druhých. Zkrátka - strhující životní příběhy…!

Na závěr lidumil Nečas vyplácí absolventům ze své kapsy velkorysé odstupné, vřele se s nimi loučí, děkuje za kus odvedené práce, a poohlíží se po nových adeptech…

Má však přísné podmínky.

Tou nejzákladnější je, že uchazeč musí být nepopsaný list. Pouze člověk vržený do úplně neznámého prostředí totiž umí předvést, co v něm doopravdy je. A tak Nečas – personalista při vstupním pohovoru několika důmyslně položenými dotazy ověří, zda si kandidát o svém působišti přeci jen nějaké povědomí pokoutně nevytvořil. Až když sezná, že má před sebou nemehlo naprosté, spokojeně jej přijme do svého týmu. Všichni přeci víme, co dokáže napáchat nadmíra odbornosti, vedoucí kolikrát až k 'fachidiocii'. Teprve hlava dokonale prázdná je s to na letité, zdánlivě neřešitelné problémy nahlédnout novýma, nezatíženýma očima, a rychle jim přijít na kloub. Vyhmátnout podstatu. Jen člověk bez znalosti vnitřní stavby systému umí odebírat z jeho základů libovolné části bez větších zábran.

A o rychlá, tvrdá - a nejlépe nevratná - rozhodnutí  jde dnes především.

Abychom někteří měli i zítra síťovky plné…

Tak, Karol, tfuj-tfuj-tfuj, a drž se!

REFLEXE REFLEXU

Týdeník Reflex se mění.

Z cíleně provokativní tiskoviny, která se vůči vybraným politikům vymezuje nevybíravě, podpásově a formou i obsahem často za hranou bulváru, stává se nově hlasatelem slušnosti a konstruktivní kritiky. Nelítostně nastavuje zrcadlo přízemní sprostotě.

Co taky jiného, změnila se totiž doba a podmínky. Třídní nepřítel se krčí v opozici, Rath bručí v cele, hanění odborů příliš netáhne, naše současnost je bezchybně modrá, nekonečné sondy do nitra tělesných a duševních pochodů JXD musejí otravovat snad už i tiskaře (ne tak čtenáře), a fotografie Jana Šibíka zůstávají perličkami na dně poloprázdného septiku, v němž se málokomu chce brodit. V takové chvíli není témat nazbyt a přízemní sprostota se lépe tepe, než využívá...

Čerstvý záchvat mravokárnosti v kanceláři Reflexu propukl po zveřejnění soukromých telefonních čísel ústavních činitelů skupinou Ztohoven v rámci výstavy v galerii DOX. Mobil, jenž je součástí instalace, umožňuje odeslání SMS přímo z místa... a je patřičně využíván.

"Mě děsí a fascinuje jednání lidí, kteří politikům napsali.", čílí se (zděšeně fascinovaná) redaktorka Reflexu. Další autor pochybuje o umělecké stránce celé akce, a s téměř veřejnoprávní vyvážeností udává též kontakt na výtvarníky...

Samozřejmě se nikomu nesluší psát "chcípni hajzle!", ač je to v případě ministra financí slovní zásoba, které adresát nejsnáze porozumí. Agresivní tón odeslaných zpráv je jistě znepokojivý, a vypovídá o vyhrocených náladách ve společnosti.

Časopis Reflex jim ovšem dříve milerád vycházel vstříc, zejména za vlády ztělesněného zla a papalášství, Jiřího Paroubka. Ten byl častým terčem koláží na titulní stránce a nelichotivým hrdinou komiksu snad v každém vydání. Mimochodem, bylo tu rovněž zveřejněno jeho telefonní číslo (a kreslířem vzkázáno, ať vše bere s humorem). V politických komentářích byl téměř vědecky definován "antiparoubkismus", a list se celkem neskrývaně radoval z útoků na předvolební mítinky sociální demokracie. Hozené vejce se v něm stalo symbolem statečného občanského postoje. Socialistům byl tehdy opět doporučen nadhled, případně sebezpyt, protože - řečeno s jedním z titulků - jen sklízejí vlastní hnus. Právě tento článek z května 2010 začíná větou: "Jiří Paroubek se diví, že na předvolebním mítinku ČSSD někdo vytáhl transparent, jenž z něj dělá prvního zastřeleného prezidenta ČR. Přitom by se spíš měl divit, metaforicky řečeno, že dávno není prvním zastřeleným šéfem ČSSD."

Otázka potom zní: je skutečně nebezpečnějším fanatikem pisatel zprávy "chcípni hajzle!", jenž se pod taková slova stydí podepsat, než novinář, který rovnocenné sdělení zaobalí do bonmotu, a publikuje jej pod jménem Petr Holec?

ZA ŠTÍTEM

Když se demagog ocitne v úzkých, ztrácí glanc a půdu pod nohama, hledá obvykle pevný bod, o nějž se znovu opřít. Oblíbeným východem z nouze se v tu chvíli stává "zaštítění". Hledání úkrytu za štítem velkého jména.

I velmi pochybná osoba viditelně sílí, vyzbrojena nezpochybnitelnou osobností...

Pokud se přesvědčivě a v pravý okamžik přihlásí k velikánovi, před svým soupeřem a okolím rovněž povyroste. A jakmile se podaří vzbudit dojem, že se jedná přímo o mravní a myšlenkové pouto s velikánem, má demagog v podstatě vyhráno. Při troše cviku a výřečnosti podomního prodejce mu tak může podsouvat své vlastní utkvělosti. Tvrdit s jistotou převtělené duše, co by Autorita soudila o jevech a událostech, o nichž se jí zaživa ani nesnilo. Zpozdilejšímu obecenstvu se pak může zdát, že právě naslouchá kázání Jana Husa, státnické promluvě Masaryka, nebo břitkým poznámkám Karla Kryla.

Zaštítění ale neslouží jen k odrážení ran.

Lze jím i zaútočit, a dobře uchopeným štítem se dá protivník doslova umlátit.

Své o tom ví například Milada Horáková, ač by se patrně od mnoha zaštítěných jen štítivě odtáhla. Byla už použita a přežvýkána tolika uslintanými ústy, že člověk musí želet i jejího posmrtného osudu.

Zatím posledním a výmluvným příkladem cizopasení na jménech, se stala demonstrace proti složení krajské vlády ve Zlíně. Nepříliš početní zaříkávači komunismu si na své štíty vlepili baťovské tradice, aby si tím bezpracně dodali na váze a síle. K tomu ironická hesla o Gottwaldovu a halasné budovatelské písně z reproduktorů.

Tomáš Baťa byl přitom budovatelem v nejlepším slova smyslu. Začal od nuly (spíše však od minusu), a zpočátku byl sám sobě ředitelem i dělníkem. Snad proto měl své řadové zaměstnance v úctě i později, už jako šéf obřího impéria, a jejich přísně dané povinnosti vyvažoval právy a zajištěním všech potřeb. Své "lidské zdroje" nehodlal (oproti dnešním zvykům) do mrtě vytěžit, po použití opustit a vyměnit za jiné - levnější, zoufalejší a poddajnější... Prorazil díky dřině, činorodosti a odvaze riskovat. Pozici si pak upevnil uvážlivými a promyšlenými kroky. Odpovědností vůči místu a člověku. Byl tvůrcem skutečných a potřebných hodnot, nezbohatl přeprodejem zbytných, fiktivních čísel ve finančních zastavárnách. Proto je dodnes vzorem toho, co doopravdy představuje sousloví "zasloužený zisk".

Koho z posmutnělé nabídky místních šíbrů by Baťa před měsícem volil, zřejmě vědí jen účastníci protestu. Možná také mají jasno v tom, co by říkal poloprázdné a chátrající fabrice v dlouhodobé péči nekomunistických správců. Ale z jeho projevů a písemných záznamů mohou i ostatní domýšlet, jak by asi hodnotil nynější podnikavce v kostýmech podnikatelů...

VYMĚNÍM POSLANCE. Zn.: SPĚCHÁ!

Poté, co byl na brněnském výstavišti ukončen dvoudenní veletrh ‘Prázdno a Alibismus 2012‘, a na zhruba kilometr vzdáleném hotelovém pokoji se v plném počtu sešly barevné figurky Karolíny Peake, aby si konečně odbyly nudné a nutné formality zakládání skutečných politických stran, je třeba vrátit se znovu k dělné práci. Pluhem a soustruhem poslance jsou řečnický pultík a hlasovací tlačítko.

Drceni strachem z rudého nebezpečí, obtěžkáni obavami o nezadluženou budoucnost země, a ještě trýznivějšími obavami ze zadluženosti vlastní, budou naši zastupitelé (podle svého nejlepšího vědomí) opět hlasovat o osudu kabinetu. Pokud se někomu zdálo, že víkendové sjezdy, sněmy a rokování nepřinesly zhola nic, nyní už ví, že svůj hlavní cíl naplnily... Získaly čas. Čas ke kuloárnímu nadbíhání, konstruktivnímu přebíhání, nabízení a podbízení, úmluvám, domluvám, přivádění nerozhodných, nepoddajných, ba přímo zabejčených kusů k rozumu.

Hra na rebely končí, ODS může opět plně projevit svou jednotu a "stádotvornost".

Kdyby snad přeci nějaký hlas chyběl, nebo se narychlo přivezení náhradníci neprojevili dost chápavě, jsou v záloze obyvatelé politického záhrobí. Bývalý ministr školství již ohlásil, že během dne oživlých mrtvol milerád vystřihne jednu z hlavních rolí. Možná se přidají i další z nemrtvých, a vyztuží pověstnou, dříve tolik žádanou, „bezpečnou vládní většinu“.

Je totiž jisté, že zejména členové stran na hraně volitelnosti neopustí svou výnosnou živnost jen tak. Skončit na malostranské dlažbě s pověstí zákonodárce a pracovními návyky Lotranda staršího, to dnes není žádný med...

NOČNÍ TELEFONÁT

M: Nazdar ty debile!

P: Mluvím, prosím, s ministrem financí, inženýrem…

M: Nedělej na mě skokana. Se ví, že mluvíš… představuju se snad někdy jinak?

P: Co si přejete, ó Velmistře všech rozvojových ekonomik?

M: Nech těch oficialit, blbánku, teď nejsme na vládě… volám ti soukromě. Co s nima provedeš?

P: Eh… nechápu.

M: Na to sem u tebe zvyklej. Tak aby ti svitlo, co uděláš s tou partou nýmandů, co si hraje na rebely?

P: No, my jsme demokratická strana…

M: To si říkej těm novinářskym vometákům, né mně. Proč sou takový svině? Odmít sem jim ňákou dotaci? Potřebujou prachy? Proč se nehoději do klidu? To je vážně nezvládneš zavolat do boudy?

Co seš to za sračku? To si řikáš předseda?!?

P: U vás taky předseda nerozhoduje vůbec o ničem. Chci říct… vůbec ne o všem.

M: Karla nech bejt. Ten je rád, že vobčas ví kde je a kdo je. Ty se z toho nevykecáš. Tak co jim vadí?

P: No… prý jim saháte na posty ve vé-zet-pé…

M: Za tyhle cancy jim spíš šáhnu do ksí-ich-tů… tomu bakalářskýmu skrčkovi zvlášť.
A ze šťastnýho Borise udělám nešťastný dva, raz dva.

P: Takže pět?

M: Počty nech laskavě na mě, to je můj rezort. Je ti jasný, že vohrožujou všecko, co jsme stihli takňák rozpočtově vodpovědně vybudovat? Rozdělit? Pozvodklánět? Přehadičkovat?

Co restituce? Co druhej pilíř?

P: Já vím …já vím.

M: Vodsunem to teda ještě. Naposled! Tak si to koukej na tom vašem slavnym kongresu nepodělat.

P: Ale když oni mají vlivnou podporu… Samotného Tatínka!

M: Já vim. Dědek zlobí. Ale nechat proplout hlavní zákon a vodmítnout technikálie, to je šáhlý, to je jak střílet po někom z vopravdový bambitky plastovejma kuličkama. Snad mu to docvakne.

P: Tlačí nás čas…

M: Právě proto bys měl zabrat. Dři jako kůň, vole. Stáhnul sem krzevá tebe i rozpočet, tak si to pod tou fanglí s modrym ptákem pěkně rychle vyříkejte. Víš, vo co všechno de! Volám ti jenom, že stojim pořád za tebou.

P: Děkuju.

M: To není podpora, debile, to jako že si máš dávat majzla…

POHLAVEK

Až do samotného otevření volebních místností byl občan představiteli koalice vytrvale přesvědčován, že v krajských volbách se rozhoduje pouze o místních problémech, a s celostátní agendou nemají takřka nic společného. Formálně vzato měli pravdu, zároveň však z těchto vyjádření čišela obava, že volič zúčtuje s Prahou skrze svůj region, jak k tomu vyzvala opozice. Obava zcela zřetelná, podtržená například i billboardovou kampaní ODS, kdy snad v každém zapadákově visely čtyři nadživotně vyvedené mozkovny politiků z ústředí, s pozadím též velmi nemístních a nemístných frází.

Zatímco kraje nakonec opravdu rudly, tváře v koalujících štábech postupně bledly…

Vláda, jež chtěla bez ohledu na výsledek voleb druhého řádu zůstat pevná a neochvějná ve svém reformním úsilí, neuhnout ani o píď, a páchat dál svou verzi obecného dobra hlava nehlava, začíná nyní přemítat o zjemnění svých dřívějších nápadů a o otázce sociální.

Dívá se do zrcadla a dumá, co je špatně.

Předseda TOP09 procitnul z dlouhého spánku, a projevil náhlou starost o osaměle žijící důchodce, kterým jeho partaj doposud jen vydatně ztrpčovala už tak nesnadný život. Ministr zdravotnictví se zahloubal nad citlivostí a únosností plateb v nemocnicích. Zároveň dodal, že spílat policii za její práci, se jaksi nehodí. A krýt podezřelé soustraníky by se příště nemělo ani náznakem. Premier chce rovnou prověřit několik sotva přijatých opatření, které ještě před týdnem spolu s podřízenými hájil jako holou nezbytnost, pod heslem „není alternativa“.

Členům kabinetu se zkrátka po výchovném pohlavku z regionů vrací zrak a sluch, a začínají si pozorněji všímat kritických hlasů z dáli a zdola. Že by se v nich hnulo i svědomí ale nečekejme.

To se spíš jen předčasné volby zase o kus přiblížily, a tak je třeba vyhmátnout nejpronikavěji páchnoucí plody vládní činnosti, včas je ukrýt do růžové krabice a převázat mašlí...

O JESTŘÁBECH

Miroslav Kalousek se tento týden prohlásil “největším rozpočtovým jestřábem v zemi”.

Nad územím České republiky krouží dva druhy jestřábů.

Jestřáb lesní má (dle wikipedie) krátká křídla, silné pařáty a plochou hlavu. Jde o oportunistického dravce, útočícího bleskově a nečekaně. Žije skrytým způsobem života v hustých lesních porostech a na hnízdišti se ozývá pronikavým: “kekekekek”.  Ottův slovník naučný pak uvádí, že “tento samotářský zákeřník jest lstivý, vrhá se na kořist jako šipka, sviště křídloma.”

Jestřáb rozpočtový má rovněž plochou hlavu a silné pařáty (s velmi dlouhými prsty), ovšem  vyhledává i ta nejobydlenější lidská sídla a pozornost okolí mu příliš nevadí. Vzdor mohutnému a zdánlivě neohrabanému trupu vládne skvělými manévrovacími schopnostmi. Dokáže vystoupat nečekaně vysoko, a tam se neuvěřitelně dlouho udržet. Vyznačuje se sebejistým a panovačným skřekem. Má řadu přirozených nepřátel, kteří se však drží při zemi, a tak na ně dravec ze svých nedotknutelných sfér jen s gustem vyprazdňuje kloaku.

Rozpočtovým jestřábům padá za oběť nejčastěji přestárlá či raněná drobná havěť, čímž se zachovává přirozený výběr a udržuje čistota genofondu. Na velká zvířata si troufají jen zřídka. Zvláštností je, že odepsané kusy jim často ochotně nahánějí i silnější příslušníci téhož lovného druhu. Vědci toto zrádné jednání připisují snaze předkrmit predátora, a pudové touze vyhnout se tak vlastní roli v potravním řetězci. Nebo ji alespoň podvědomě utlumit a přetvořit. Laboratorně byla například u mladého a zdravého jedince syslíka českého zjištěna výrazně snížená hladina stresových hormonů v krvi, a prokázána překvapivá shoda s chováním a zvukovými projevy medvěda kodiaka.   

Krahujcovití patří k osaměle žijícím tvorům, jestřáb rozpočtový přesto koná pravidelné slety, se zhruba týdenní periodou, jichž se účastní převážně samci. Na nich si brousí drápy, čechrají peří, naprázdno klapou zobákem, poměřují rozpětí křídel a délku ocasu, a v nestřežených chvílích se klovou do zátylku. Ornitologové to vysvětlují skrytým soupeřením o pozici největšího ptáka daného sletu. Do širokého okolí se přitom z těchto míst ozývá pronikavé „škrtškrtškrt“.

Migrace jestřábů rozpočtových, je (k lítosti mnoha), velmi slabá. Jakmile nalezne teritorium bohaté na snadnou kořist, jestřáb se v něm usídlí, a ne a ne odtáhnout…

NA SUCHU

Kdyby se mezi nynějšími obyvateli Strakovy akademie náhodně vyskytl cynik, jistě by si v skrytu duše pomyslel, že metanolovou aféru seslalo samo nebe... Všechna dosavadní znepokojivá a žhavá témata, jakými jsou osud církevních restitucí, rostoucích daní, i sama budoucnost vratkého kabinetu, náhle vystydla, a byla mediálně překryta reportážemi z laciných večerek, ještě levnějších marketů, nóbl podniků, posmutnělých diskoték, i všudypřítomných náleven Na Růžku. (Kolik zaplivaných růžků asi tato země dohromady má?!?). Zapomeňte na nelétavá letadélka, krajně podezřelou popravu policejního presidenta, či spuštění zbrusu nového pokusu panského drábka na svých poddaných...

Když jsou duše a játra národa v ohrožení, musíme se semknout!

Naštěstí se sídlo vlády hemží lidmi, u nichž je taková vypočitavost nepravděpodobná. Můžeme si být jisti, že se skutečně snaží předejít dalším úmrtím. Snad se v nich hnul i zbytek svědomí, když tak usilovně hasí požár, který pomáhali zakládat škrcením a škrtáním základních služeb státu.

K těm totiž nedílně patří i inspekční šmátrání v bočních kapsách jinak nedotknutelného Trhu...

Přijatá opatření jsou dnes o to přísnější, oč více byly hrozby dříve přehlíženy.

A budou mít (vedle dočasného uzavření jedovatého problému do skladišť) i zajímavé vedlejší účinky.  

Pokud prohibice zasáhla i poslaneckou kantýnu, ministru financí bude po mnoha letech umožněn střízlivý a ostrý pohled na stav věcí. Třeba se v odhadech vývoje ekonomiky či sumy vybraných daní konečně přestane plést o mnoho procent, ale příště se stylově odchýlí jen o pijanská promile. Zároveň však hrozí, že výjimečnost současné situace bude zneužita k přehlušení kiksů z klidných dob, a stane se všeobecnou omluvou pro nedobré výsledky hospodaření vládních chaotů. Vyčíslit náklady na současné bezpečnostní a zdravotnické manévry, ušlé zisky obchodníků i státu z neprodaného alkoholu, a případné (dobrovolné či soudně vymáhané) náhrady výrobcům lihovin, bude krajně složité.
A touha zahrnout do těchto ztrát i položky nesouvisející, velmi lákavá…

Buďme obezřetní, výskyt cynika není nikdy vyloučen...

SPIS RATH

Kniha novinářky Sabiny Slonkové s názvem "Spis Rath" by patrně neznamenala nic převratného a novátorského, kdyby... kdyby vyšla dejme tomu za rok. Po ukončení soudního líčení a vynesení rozsudku. Tak, jak tomu u napínavé literatury z českého krimipolitického příšeří bývá. Ohlédnutí, výčet důkazů, uvedení do souvislostí, shrnutí, a nějaká ta dráždivá, nedopovězená záhada mezi řádky, aby mohlo dojít i na druhý díl.

Pulty knižních domů se však pod přepisy odposlechů prohnuly ve chvíli, kdy je případ velmi živý, šetření v plném proudu, titulní hrdina je držen ve vazbě, jeho obhájci loudí podrobnosti, a s úplným "spisem Rath" se nemohli seznámit ani poslanci, rozhodující o jeho vydání policii. A nyní jsou jeho výňatky dány všanc soudcům z lidu, jako zboží.

V tomto ohledu jde o přelomový počin, jenž překupnictví s veřejně nedostupnými informacemi otevírá nové obzory. Investigativec, napájený spolehlivým pramenem, si přivlastňuje výlučné materiály, opentlí je několika dojmy, a výsledek vrhne na trh. Kdoví, kam tato metoda zajde. Časem by se nemusely zpeněžovat jen pokoutně sebrané policejní spisy, ale v konečné fázi třeba i žhavé zprávy tajných služeb. Brožované ve slevě, s ex-libris a v koženém přebalu pak pro pěstěné, kmotrovské prsty. Šuškanda zlých jazyků beztak tvrdí, že tento obchod již dávno kvete, proč jej tedy nedemokratizovat a nestanovit jasná pravidla?

Těžko říci, nakolik bude příběh o úplatném hejtmanovi úspěšný. Šímrák tuzemský si totiž, pokud jde o odposlechy, uvykl na jistou úroveň poskytovaných služeb, v níž je počítán autentický projev. Vždyť... co může nahradit osobní kavárenskou zpověď mladé poslankyně o jejích píchavých dovednostech? Nebo hovor primátora Prahy na téma, "co ještě je třeba cinknout, aby bylo cinknuté úplně vše?". Pouhé písemné přepisy se těmto zážitkům jen tak nevyrovnají.

Ačkoliv se o to Slonková statečně snaží... (soudě ze seriálu ukázek jejího domovského serveru aktualne.cz).  Dialogy například doplňuje přesvědčivým popisem intonace, zabarvení a síly hlasu, motivací, jakož i okamžitého citového rozpoložení odposlouchávaných. Je znát, že se do čteného textu naplno položila, vcítila se do děje, a umí jej zprostředkovat i méně vnímavým, aby si spolu s ní (a zavčasu) utvořili Názor.

Prodejnost knihy zatím nelze předvídat.

Prodejnost autorky byla stanovena na 199Kč (vč.DPH).