REFLEXE REFLEXU

Týdeník Reflex se mění.

Z cíleně provokativní tiskoviny, která se vůči vybraným politikům vymezuje nevybíravě, podpásově a formou i obsahem často za hranou bulváru, stává se nově hlasatelem slušnosti a konstruktivní kritiky. Nelítostně nastavuje zrcadlo přízemní sprostotě.

Co taky jiného, změnila se totiž doba a podmínky. Třídní nepřítel se krčí v opozici, Rath bručí v cele, hanění odborů příliš netáhne, naše současnost je bezchybně modrá, nekonečné sondy do nitra tělesných a duševních pochodů JXD musejí otravovat snad už i tiskaře (ne tak čtenáře), a fotografie Jana Šibíka zůstávají perličkami na dně poloprázdného septiku, v němž se málokomu chce brodit. V takové chvíli není témat nazbyt a přízemní sprostota se lépe tepe, než využívá...

Čerstvý záchvat mravokárnosti v kanceláři Reflexu propukl po zveřejnění soukromých telefonních čísel ústavních činitelů skupinou Ztohoven v rámci výstavy v galerii DOX. Mobil, jenž je součástí instalace, umožňuje odeslání SMS přímo z místa... a je patřičně využíván.

"Mě děsí a fascinuje jednání lidí, kteří politikům napsali.", čílí se (zděšeně fascinovaná) redaktorka Reflexu. Další autor pochybuje o umělecké stránce celé akce, a s téměř veřejnoprávní vyvážeností udává též kontakt na výtvarníky...

Samozřejmě se nikomu nesluší psát "chcípni hajzle!", ač je to v případě ministra financí slovní zásoba, které adresát nejsnáze porozumí. Agresivní tón odeslaných zpráv je jistě znepokojivý, a vypovídá o vyhrocených náladách ve společnosti.

Časopis Reflex jim ovšem dříve milerád vycházel vstříc, zejména za vlády ztělesněného zla a papalášství, Jiřího Paroubka. Ten byl častým terčem koláží na titulní stránce a nelichotivým hrdinou komiksu snad v každém vydání. Mimochodem, bylo tu rovněž zveřejněno jeho telefonní číslo (a kreslířem vzkázáno, ať vše bere s humorem). V politických komentářích byl téměř vědecky definován "antiparoubkismus", a list se celkem neskrývaně radoval z útoků na předvolební mítinky sociální demokracie. Hozené vejce se v něm stalo symbolem statečného občanského postoje. Socialistům byl tehdy opět doporučen nadhled, případně sebezpyt, protože - řečeno s jedním z titulků - jen sklízejí vlastní hnus. Právě tento článek z května 2010 začíná větou: "Jiří Paroubek se diví, že na předvolebním mítinku ČSSD někdo vytáhl transparent, jenž z něj dělá prvního zastřeleného prezidenta ČR. Přitom by se spíš měl divit, metaforicky řečeno, že dávno není prvním zastřeleným šéfem ČSSD."

Otázka potom zní: je skutečně nebezpečnějším fanatikem pisatel zprávy "chcípni hajzle!", jenž se pod taková slova stydí podepsat, než novinář, který rovnocenné sdělení zaobalí do bonmotu, a publikuje jej pod jménem Petr Holec?

ZA ŠTÍTEM

Když se demagog ocitne v úzkých, ztrácí glanc a půdu pod nohama, hledá obvykle pevný bod, o nějž se znovu opřít. Oblíbeným východem z nouze se v tu chvíli stává "zaštítění". Hledání úkrytu za štítem velkého jména.

I velmi pochybná osoba viditelně sílí, vyzbrojena nezpochybnitelnou osobností...

Pokud se přesvědčivě a v pravý okamžik přihlásí k velikánovi, před svým soupeřem a okolím rovněž povyroste. A jakmile se podaří vzbudit dojem, že se jedná přímo o mravní a myšlenkové pouto s velikánem, má demagog v podstatě vyhráno. Při troše cviku a výřečnosti podomního prodejce mu tak může podsouvat své vlastní utkvělosti. Tvrdit s jistotou převtělené duše, co by Autorita soudila o jevech a událostech, o nichž se jí zaživa ani nesnilo. Zpozdilejšímu obecenstvu se pak může zdát, že právě naslouchá kázání Jana Husa, státnické promluvě Masaryka, nebo břitkým poznámkám Karla Kryla.

Zaštítění ale neslouží jen k odrážení ran.

Lze jím i zaútočit, a dobře uchopeným štítem se dá protivník doslova umlátit.

Své o tom ví například Milada Horáková, ač by se patrně od mnoha zaštítěných jen štítivě odtáhla. Byla už použita a přežvýkána tolika uslintanými ústy, že člověk musí želet i jejího posmrtného osudu.

Zatím posledním a výmluvným příkladem cizopasení na jménech, se stala demonstrace proti složení krajské vlády ve Zlíně. Nepříliš početní zaříkávači komunismu si na své štíty vlepili baťovské tradice, aby si tím bezpracně dodali na váze a síle. K tomu ironická hesla o Gottwaldovu a halasné budovatelské písně z reproduktorů.

Tomáš Baťa byl přitom budovatelem v nejlepším slova smyslu. Začal od nuly (spíše však od minusu), a zpočátku byl sám sobě ředitelem i dělníkem. Snad proto měl své řadové zaměstnance v úctě i později, už jako šéf obřího impéria, a jejich přísně dané povinnosti vyvažoval právy a zajištěním všech potřeb. Své "lidské zdroje" nehodlal (oproti dnešním zvykům) do mrtě vytěžit, po použití opustit a vyměnit za jiné - levnější, zoufalejší a poddajnější... Prorazil díky dřině, činorodosti a odvaze riskovat. Pozici si pak upevnil uvážlivými a promyšlenými kroky. Odpovědností vůči místu a člověku. Byl tvůrcem skutečných a potřebných hodnot, nezbohatl přeprodejem zbytných, fiktivních čísel ve finančních zastavárnách. Proto je dodnes vzorem toho, co doopravdy představuje sousloví "zasloužený zisk".

Koho z posmutnělé nabídky místních šíbrů by Baťa před měsícem volil, zřejmě vědí jen účastníci protestu. Možná také mají jasno v tom, co by říkal poloprázdné a chátrající fabrice v dlouhodobé péči nekomunistických správců. Ale z jeho projevů a písemných záznamů mohou i ostatní domýšlet, jak by asi hodnotil nynější podnikavce v kostýmech podnikatelů...

VYMĚNÍM POSLANCE. Zn.: SPĚCHÁ!

Poté, co byl na brněnském výstavišti ukončen dvoudenní veletrh ‘Prázdno a Alibismus 2012‘, a na zhruba kilometr vzdáleném hotelovém pokoji se v plném počtu sešly barevné figurky Karolíny Peake, aby si konečně odbyly nudné a nutné formality zakládání skutečných politických stran, je třeba vrátit se znovu k dělné práci. Pluhem a soustruhem poslance jsou řečnický pultík a hlasovací tlačítko.

Drceni strachem z rudého nebezpečí, obtěžkáni obavami o nezadluženou budoucnost země, a ještě trýznivějšími obavami ze zadluženosti vlastní, budou naši zastupitelé (podle svého nejlepšího vědomí) opět hlasovat o osudu kabinetu. Pokud se někomu zdálo, že víkendové sjezdy, sněmy a rokování nepřinesly zhola nic, nyní už ví, že svůj hlavní cíl naplnily... Získaly čas. Čas ke kuloárnímu nadbíhání, konstruktivnímu přebíhání, nabízení a podbízení, úmluvám, domluvám, přivádění nerozhodných, nepoddajných, ba přímo zabejčených kusů k rozumu.

Hra na rebely končí, ODS může opět plně projevit svou jednotu a "stádotvornost".

Kdyby snad přeci nějaký hlas chyběl, nebo se narychlo přivezení náhradníci neprojevili dost chápavě, jsou v záloze obyvatelé politického záhrobí. Bývalý ministr školství již ohlásil, že během dne oživlých mrtvol milerád vystřihne jednu z hlavních rolí. Možná se přidají i další z nemrtvých, a vyztuží pověstnou, dříve tolik žádanou, „bezpečnou vládní většinu“.

Je totiž jisté, že zejména členové stran na hraně volitelnosti neopustí svou výnosnou živnost jen tak. Skončit na malostranské dlažbě s pověstí zákonodárce a pracovními návyky Lotranda staršího, to dnes není žádný med...