NOČNÍ TELEFONÁT

M: Nazdar ty debile!

P: Mluvím, prosím, s ministrem financí, inženýrem…

M: Nedělej na mě skokana. Se ví, že mluvíš… představuju se snad někdy jinak?

P: Co si přejete, ó Velmistře všech rozvojových ekonomik?

M: Nech těch oficialit, blbánku, teď nejsme na vládě… volám ti soukromě. Co s nima provedeš?

P: Eh… nechápu.

M: Na to sem u tebe zvyklej. Tak aby ti svitlo, co uděláš s tou partou nýmandů, co si hraje na rebely?

P: No, my jsme demokratická strana…

M: To si říkej těm novinářskym vometákům, né mně. Proč sou takový svině? Odmít sem jim ňákou dotaci? Potřebujou prachy? Proč se nehoději do klidu? To je vážně nezvládneš zavolat do boudy?

Co seš to za sračku? To si řikáš předseda?!?

P: U vás taky předseda nerozhoduje vůbec o ničem. Chci říct… vůbec ne o všem.

M: Karla nech bejt. Ten je rád, že vobčas ví kde je a kdo je. Ty se z toho nevykecáš. Tak co jim vadí?

P: No… prý jim saháte na posty ve vé-zet-pé…

M: Za tyhle cancy jim spíš šáhnu do ksí-ich-tů… tomu bakalářskýmu skrčkovi zvlášť.
A ze šťastnýho Borise udělám nešťastný dva, raz dva.

P: Takže pět?

M: Počty nech laskavě na mě, to je můj rezort. Je ti jasný, že vohrožujou všecko, co jsme stihli takňák rozpočtově vodpovědně vybudovat? Rozdělit? Pozvodklánět? Přehadičkovat?

Co restituce? Co druhej pilíř?

P: Já vím …já vím.

M: Vodsunem to teda ještě. Naposled! Tak si to koukej na tom vašem slavnym kongresu nepodělat.

P: Ale když oni mají vlivnou podporu… Samotného Tatínka!

M: Já vim. Dědek zlobí. Ale nechat proplout hlavní zákon a vodmítnout technikálie, to je šáhlý, to je jak střílet po někom z vopravdový bambitky plastovejma kuličkama. Snad mu to docvakne.

P: Tlačí nás čas…

M: Právě proto bys měl zabrat. Dři jako kůň, vole. Stáhnul sem krzevá tebe i rozpočet, tak si to pod tou fanglí s modrym ptákem pěkně rychle vyříkejte. Víš, vo co všechno de! Volám ti jenom, že stojim pořád za tebou.

P: Děkuju.

M: To není podpora, debile, to jako že si máš dávat majzla…

POHLAVEK

Až do samotného otevření volebních místností byl občan představiteli koalice vytrvale přesvědčován, že v krajských volbách se rozhoduje pouze o místních problémech, a s celostátní agendou nemají takřka nic společného. Formálně vzato měli pravdu, zároveň však z těchto vyjádření čišela obava, že volič zúčtuje s Prahou skrze svůj region, jak k tomu vyzvala opozice. Obava zcela zřetelná, podtržená například i billboardovou kampaní ODS, kdy snad v každém zapadákově visely čtyři nadživotně vyvedené mozkovny politiků z ústředí, s pozadím též velmi nemístních a nemístných frází.

Zatímco kraje nakonec opravdu rudly, tváře v koalujících štábech postupně bledly…

Vláda, jež chtěla bez ohledu na výsledek voleb druhého řádu zůstat pevná a neochvějná ve svém reformním úsilí, neuhnout ani o píď, a páchat dál svou verzi obecného dobra hlava nehlava, začíná nyní přemítat o zjemnění svých dřívějších nápadů a o otázce sociální.

Dívá se do zrcadla a dumá, co je špatně.

Předseda TOP09 procitnul z dlouhého spánku, a projevil náhlou starost o osaměle žijící důchodce, kterým jeho partaj doposud jen vydatně ztrpčovala už tak nesnadný život. Ministr zdravotnictví se zahloubal nad citlivostí a únosností plateb v nemocnicích. Zároveň dodal, že spílat policii za její práci, se jaksi nehodí. A krýt podezřelé soustraníky by se příště nemělo ani náznakem. Premier chce rovnou prověřit několik sotva přijatých opatření, které ještě před týdnem spolu s podřízenými hájil jako holou nezbytnost, pod heslem „není alternativa“.

Členům kabinetu se zkrátka po výchovném pohlavku z regionů vrací zrak a sluch, a začínají si pozorněji všímat kritických hlasů z dáli a zdola. Že by se v nich hnulo i svědomí ale nečekejme.

To se spíš jen předčasné volby zase o kus přiblížily, a tak je třeba vyhmátnout nejpronikavěji páchnoucí plody vládní činnosti, včas je ukrýt do růžové krabice a převázat mašlí...